fotografický projekt pacientského sdružení LYMFOM HELP, o.s. a Nadace pro transplantace kostní dřeně

Logo Život na druhou

Fotogalerie a příběhy

Příběh: 39

Znovu jsem se narodila

ukaž příběh
Příběh: 38

Život jde dál

ukaž příběh
Příběh: 37

Na světě jsme tak krátce

ukaž příběh
Příběh: 36

Boj

ukaž příběh
Příběh: 35

Jenže já vydržela

ukaž příběh
Příběh: 34

Všem nemocným přeju brzké uzdravení

ukaž příběh
Příběh: 33

Já a rakovina...

ukaž příběh
Příběh: 32

Věděla jsem, že zvítězím!!!

ukaž příběh
Příběh: 31

Vždycky je naděje…..

ukaž příběh
Příběh: 30

Rakovina v patnácti

ukaž příběh
Příběh: 29

Druhý skřítek štěstí

ukaž příběh
Příběh: 28

Nevzdávat se

ukaž příběh
ukaž příběhPříběh: 26

Myslela jsem si, že zbláznili

ukaž příběh
Příběh: 25

Život na třetí

ukaž příběh
Příběh: 24

Jsem šťastná za všechno, co mi život dopřává

ukaž příběh
Příběh: 23

Žádná sebelítost ani zoufalství mi nepomůže

ukaž příběh
Příběh: 22

Děkuji...

ukaž příběh
Příběh: 21

Dejte do toho sílu!

ukaž příběh
Příběh: 20

Touha žít

ukaž příběh
Příběh: 19

Příroda je někdy mocná…

ukaž příběh
Příběh: 18

Žiju naplno

Narodil jsem se roku 1954 z pohledu nezaujatého pozorovatele do téměř ideálních podmínek. Měl jsem bezstarostné dětství, starali se o mně pečlivě rodiče (oba vysokoškoláci) a dvě babičky. Vyrůstal jsem v Praze v klidné zahradní čtvrti a měl nadstandardní hmotné zázemí. Ve škole jsem se dobře učil, maturoval jsem na samé jedničky a bez problémů jsem vystudoval vysokou školu. Nastoupil jsem do zaměstnání jako stavební inženýr - statik a vedl jsem si poměrně úspěšně. Po vysoké škole jsem se oženil a s manželkou jsme měli dvě krásné chytré děti, které studovaly mimo jiné na gymnáziu pro výjimečně nadané studenty. Po revoluci 1989 jsem se stal soukromým projektantem, krátký čas jsem se aktivně zapojil do komunální politiky jako poslanec jednoho pražského obvodu. Z vnějšího pohledu šlo tedy všechno zdánlivě skvěle.

Ačkoli jsem v mládí aktivně sportoval na vrcholové úrovni a i po odchodu z ní jsem zůstal aktivním sportovcem, v roce 1999 (to mi bylo 45 let) jsem začal mít potíže s fyzickou výkonností a dýcháním. Začátkem roku 2000 mi byla stanovena diagnóza - Waldenströmova choroba. Je to vzácný typ chronické leukémie, kterou lze podle současných poznatků medicíny po nějakou dobu, pro každého individuální, stabilizovat - průměrně asi šest a půl roku. Ale vyléčit ji nelze a dříve nebo později člověka zahubí. Tato choroba byla u mne odhalena v akutním, život ohrožujícím stádiu a život mi tehdy zachránily krevní transfúze.

Po prvním šoku jsem přistoupil na klasickou léčbu, která akutní stav zlepšila a současně jsem si pokládal otázky typu: „Jak je to možné, proč já, čím jsem si to způsobil a je možné se vůbec vzepřít osudu, nebo to mám takto shora nalinkované a tomu se ubránit nelze?“ Byl jsem totiž v té době úspěšným podnikatelem ve svém oboru a žil jsem na první pohled ve stabilním manželství se dvěma dospívajícími dětmi. Nechtěl jsem se smířit s  verdiktem smrtelné nemoci a začal jsem hledat, jak se z takového osudu vyvázat. Prošel jsem rukama různých léčitelů bez valného vlivu na můj zdravotní stav. Až když jsem se rozhodl vzít svůj život do vlastních rukou a stát se pánem svého osudu, začalo se mi dařit nacházet cestu ven. K tomu mi pomohla a nadále pomáhá zcela nová praktická životní filosofie Principy života.

Právě před pěti lety byla mým ošetřujícím lékařem předčasně ukončena má druhá a zatím poslední chemoterapie proto, že se můj stav znatelně zlepšil a u tohoto druhu onemocnění je vhodné, pokud to jen trochu jde, chemoterapií šetřit. Myslím, že se můj stav zásadně zlepšil, protože jsem se tou dobou rozhodl začít nový život. Došlo mi totiž, že už nemám co ztratit, jen získat. Jak se před tím zhroutilo mé zdraví, tak se za několik let rozpadlo i mé první manželství. Bylo mi tehdy 50 let a přijal jsem výzvu o sedmnáct let mladší lékařky, která chtěla založit rodinu. V červenci roku 2005 jsme se vzali a dnes máme necelé dva roky starého synka Ondru a sedm týdnů starou dcerku Karolínku. Vrátil jsem se naplno ke své profesi statika, vybudovali jsme nové bydlení. Každý půl rok chodím na lékařské kontroly a má diagnóza už pátým rokem spí a zhoubné bujení v krvi se neprojevuje. Myslím, že se mi zatím daří nacházet cestu. Dnes je to už deset let od vypuknutí mé nemoci a žiju naplno. Jsem mnohem spokojenější než dříve, přičemž během posledních pěti let se můj zdravotní stav zlepšil, což je u uvedené diagnózy neobvyklé. Vzhledem k tomu, že výskyt rakoviny různých typů v naší populaci stoupá, rozhodl jsem se svůj příběh nabídnout v knižní podobě všem, kteří hledají cestu ode dna. Kniha má titul Jak jinak na leukémii a více se o ní dozvíte na webu www.leukemiejinak.cz.
Ivan B.


Příběh: 17

Dívat se na svět společně

ukaž příběh
Příběh: 16

Děkuji všem lékařům

ukaž příběh
Příběh: 15

Druhá šance

ukaž příběh
Příběh: 14

Člověk musí věřit

ukaž příběh
Příběh: 13

Vážený pane primáři…

ukaž příběh
Příběh: 12

Jsem šťastná

ukaž příběh
Příběh: 11

Můj další život je zázrak

ukaž příběh
Příběh: 10

Narodila se mi zdravá, krásná holčička.

ukaž příběh
Příběh: 9

Neházet flintu do žita!

ukaž příběh
Příběh: 8

Život je plný OMYLŮ a VÍTĚZSTVÍ

ukaž příběh
Příběh: 7

Hodgkinův lymfom

ukaž příběh
Příběh: 6

Věřit a bojovat

ukaž příběh
Příběh: 5

Jitka s Míšou

ukaž příběh
Příběh: 4

Táta si rozšlápl brýle, a tak se dívá na svět přísně a rozmazaně

ukaž příběh
Příběh: 3

Co mi život vzal a dal?

ukaž příběh
Příběh: 2

Pohádka

ukaž příběh
Příběh: 1

Stěstí

ukaž příběh
© Život na druhou, fotografický projekt pacientského sdružení LH, o.s. a Nadace pro transplantace kostní dřeně
Design: Martin Beránek
TOPlist