fotografický projekt pacientského sdružení LYMFOM HELP, o.s. a Nadace pro transplantace kostní dřeně

Logo Život na druhou

Fotogalerie a příběhy

Příběh: 39

Znovu jsem se narodila

ukaž příběh
Příběh: 38

Život jde dál

ukaž příběh
Příběh: 37

Na světě jsme tak krátce

ukaž příběh
Příběh: 36

Boj

ukaž příběh
Příběh: 35

Jenže já vydržela

ukaž příběh
Příběh: 34

Všem nemocným přeju brzké uzdravení

ukaž příběh
Příběh: 33

Já a rakovina...

ukaž příběh
Příběh: 32

Věděla jsem, že zvítězím!!!

ukaž příběh
Příběh: 31

Vždycky je naděje…..

ukaž příběh
Příběh: 30

Rakovina v patnácti

ukaž příběh
Příběh: 29

Druhý skřítek štěstí

ukaž příběh
Příběh: 28

Nevzdávat se

ukaž příběh
ukaž příběhPříběh: 26

Myslela jsem si, že zbláznili

ukaž příběh
Příběh: 25

Život na třetí

ukaž příběh
Příběh: 24

Jsem šťastná za všechno, co mi život dopřává

ukaž příběh
Příběh: 23

Žádná sebelítost ani zoufalství mi nepomůže

ukaž příběh
Příběh: 22

Děkuji...

ukaž příběh
Příběh: 21

Dejte do toho sílu!

ukaž příběh
Příběh: 20

Touha žít

ukaž příběh
Příběh: 19

Příroda je někdy mocná…

ukaž příběh
Příběh: 18

Žiju naplno

ukaž příběh
Příběh: 17

Dívat se na svět společně

ukaž příběh
Příběh: 16

Děkuji všem lékařům

ukaž příběh
Příběh: 15

Druhá šance

ukaž příběh
Příběh: 14

Člověk musí věřit

ukaž příběh
Příběh: 13

Vážený pane primáři…

ukaž příběh
Příběh: 12

Jsem šťastná

ukaž příběh
Příběh: 11

Můj další život je zázrak

ukaž příběh
Příběh: 10

Narodila se mi zdravá, krásná holčička.

ukaž příběh
Příběh: 9

Neházet flintu do žita!

Vážení,
po přečtení dopisu, kterým mne (i mnoho dalších) oslovil Prim. MUDr. Vladimír Koza, jsem, přiznávám se, chvíli váhala, zda svůj příběh napíši. Neváhala jsem z důvodu neochoty zapojit se do podpory lidí, kteří jsou teprve na trpkém začátku boje, nýbrž z obavy, zda je příběh mé rodiny tím správným “Příběhem s happyendem“. Nicméně byla a jsem bojovníkem a proto píši…

Jmenuji si Kamila Š. a je mi 37 let. Ve svých 21 letech jsem se coby mladá bezstarostná holka ocitla ve FN v Plzni u paní doktorky Schittzové s diagnózou – Hodgkinova choroba. Celou událost jsem nejdříve považovala za jakýsi omyl, vždyť jsem byla „jen unavená, pravda, v noci jsem se hodně potila, občas teplota“. Nevěnovala jsem z počátku pozornost ani rostoucí bouli na krku. Po zhruba 9ti měsících od pozorování těchto jevů jsem navštívila svého obvodního lékaře, který mne hned poslal na řadu vyšetření. Během jednoho roku jsem prošla cykly chemoterapie a ozáření. Nejvíce jsem řešila ztrátu vlasů. Zdá se Vám to úsměvné? Mne dnes také, ale byla jsem mladá holka, začala jsem chodit s klukem, do kterého jsem byla bezhlavě zamilovaná, měla jsem dobré a reprezentativní zaměstnání v bance… Chtěla jsem se líbit, žít přímo úměrně svému mládí. Ano, bylo to těžké, stavy nevolnosti, sebelítosti, opakované nevěry partnera… Když se dnes ohlídnu zpět, vidím obrovskou pomoc svých rodičů a svých sester, MUDr. Schitzové, která mi byla lékařkou i vrbou. A sebe, která „TO“ ustála. Co poradit? Obklopit se jen těmi, kterým na Vás opravdu záleží a pamatovat si, že to vždy má cenu. Neházet flintu do žita, nezavírat se doma, já jsem po celou dobu chodila dál do zaměstnání, byla jsem denně mezi lidmi, pracovala jsem na přepážce ČS, a.s.

Před 4mi roky jsem se seznámila se svým manželem Honzou, který v té době také podstupoval léčbu, jeho diagnóza zněla stejně – Hodgkinova choroba. Zpočátku jsem mu chtěla pomoci překonat těžké období, ale zamilovala jsem se do něho a on do mě. Za rok se nám narodila zdravá holčička Terezka. Dnes jsou jí 4 roky. Je to naše největší štěstí, hnací motor, kvůli kterému sakra stojí žít! Honza svůj boj ještě nevyhrál, podstoupil jako já cykly chemoterapií a ozařování, nicméně se nemoc po dlouhé skoro roční léčbě po čtyřech měsících vrátila. Podstoupil tedy transplantaci vlastních kmenových buněk + chemoterapie, nemoc se opět vrátila, poté absolvoval poslední způsob léčby a to transplantaci kmenových buněk od dárce, jsou to 2 roky, tento měsíc jsme se dozvěděli krutou skutečnost, nemoc je zde opět zpátky. Nezastírám, jsme na kolenou, ale máme Terezku, rodiče, kteří už nežijí ani svůj, ale náš život, bezmezně nám pomáhají, nezbývá nic jiného, než se z kolen zvednout a jít dál…, protože život je dar.

Přeji všem odvahu, štěstí a víru v sebe samé, Kamila Š.


Příběh: 8

Život je plný OMYLŮ a VÍTĚZSTVÍ

ukaž příběh
Příběh: 7

Hodgkinův lymfom

ukaž příběh
Příběh: 6

Věřit a bojovat

ukaž příběh
Příběh: 5

Jitka s Míšou

ukaž příběh
Příběh: 4

Táta si rozšlápl brýle, a tak se dívá na svět přísně a rozmazaně

ukaž příběh
Příběh: 3

Co mi život vzal a dal?

ukaž příběh
Příběh: 2

Pohádka

ukaž příběh
Příběh: 1

Stěstí

ukaž příběh
© Život na druhou, fotografický projekt pacientského sdružení LH, o.s. a Nadace pro transplantace kostní dřeně
Design: Martin Beránek
TOPlist